Datum: 29.5.-1.6. 2025
Ve čtvrtek v 11:45 jsme se všichni sešli na nádraží v Břeclavi. Odtud jsme se vlakem vydali na opravdu dlouhou cestu – trvala asi pět hodin! Přestupovali jsme v Praze a Čerčanech. Když jsme konečně dorazili do kempu v Choceradech, postavili jsme si stany, vybalili věci a nafoukli lodě. Večer jsme si dali večeři, vysvětlili jsme si, jak budeme plout na vodě, jak se v lodi chovat a zkoušeli si i samotné vodácké dovednosti, zatím jen na souši. Poté jsme zpívali u táboráku a bylo to super! Nakonec jsme si zazpívali večerku, vyčistili zuby a šli spát.
Páteční budíček byl v 7:30, ale většina z nás už byla vzhůru. Potom jsme měli rozcvičku a snídani. Čekali jsme na poslední loď, kterou jsme měli objednanou z půjčovny lodí, a pak jsme konečně vyrazili na vodu!
Byli jsme trochu nervózní, ale brzy jsme techniky pádlování a povelů pochopili. Naši kapitáni byli skvělí. Po chvíli jsme se srazili do shluku ostatních lodí, kde jsme se dozvěděli o plavbě a kapitáni nám všechno vysvětlili. Pak jsme narazili na první jez – bylo tam málo vody, takže jsme museli lodě přenášet. Terén byl hodně divoký; čekaly na nás kopřivy a trní. Ale zvládli jsme to, i když někteří z nás si odnesli trochu škrábanců a popálení od kopřiv. Ale nejsme přece žádné „máčky“, nýbrž odvážní skauti z Čejkovic!
Po pěti kilometrech jsme se zastavili na výborném obědě. Poté jsme se vydali na druhou část plavby. Po chvíli jsme dorazili do dalšího kempu v Čerčanech, který byl větší než ten v Choceradech a kde už bylo i více lidí. Měli jsme tam dohodnutou večeři v místní jídelně a ráno jsme tam i snídali. V podvečer měli rádcové připravený pro všechny kulturní program a pořádně jsme se u toho nasmáli. Hlavně tedy dospěláci, kteří byli středobodem programu. Večer nám Domča opravdu úžasně hrál na kytaru, a od okolních stanů bylo dokonce vidět zvědavé pohledy plné uznání směrem k Domčovi. Už se těšíme na jeho hudební doprovod na táboře.
V sobotu ráno jsme vstávali v 7:45. Naši milovaní rádcové nás probudili písničkou Jožin z Bažin. K snídani jsme měli párky se zeleninou a kečupem. Rychle jsme se sbalili a vyrazili na vodu.
Bylo hrozné vedro! A protože jsme spali u jezu, museli jsme lodě brzy zase přenášet. Pak Zbyňa vyhlásil soutěže – byly tři a všechny vyhráli „utopenci“ (tak se jmenoval jeden z našich týmů).
Na oběd jsme se stavili v občerstvení po cestě a pak jsme zase pluli dál. Sjeli jsme další jez, na který mohly i rafty. A to bylo opravdu dobrodružné! Konečně bylo trochu vody a všichni si mohli vyzkoušet, jak se takovou šlajsnou pluje. Po chvíli si naši rádcové půjčili vlastní raft, vzali si tam reprák a udělali diskotéku na vodě! Nechyběla ani legendární Aqua.
Ale pak přišla bouřka. Chtěli jsme se schovat do nejbližšího kempu, který měl být dle mapy kousek od nás, ale žádný tam nebyl. Tak jsme se schovali na zastávku a ti starší pod most. Po chvíli jsme zjistili, že jednu loď už musíme vrátit a že se nám krátí čas, tak Zbyňa s Domčou odpluli napřed. Naštěstí se bouřka přehnala a oproti předpokladům to nebylo nijak hrozné. Když bouřka skončila, dopluli jsme do nového kempu, postavili stany, umyli lodě a na večeři jsme si opekli špekáčky. Pak nás večer čekal slavnostní rituál, při kterém jsme byli pasováni na vodáky, a celý den jsme opět zakončili táborákem a zpíváním.
V neděli ráno jsme si sbalili věci a jeli vlakem do Vojenského technického muzea Lešany. Tam jsme si prohlédli různé vojenské stroje a bylo to opravdu zajímavé. V poledne jsme vyrazili vlakem směrem na Prahu. Tam jsme si dali jídlo a jeli domů. Ve vlaku jsme si zahráli hru a v Břeclavi jsme se rozloučili a šli domů.
Moc děkujeme skvělým kapitánům Tomovi Švábovi a Tomovi Herzánovi, kteří nás měli na vodě na starost. Velký dík patří i panu Jurenovi z Velkých Bílovic, který nám převážel veškerou bagáž a lodě. Bez něj by to nešlo.
Míša Smíšek Stromská
