Datum: 20.12. 2025
Když po vánoční oddílovce utichl smích mladších dětí a poslední z nich odešly domů, začalo pro naše rádce skutečné dobrodružství. Plán byl jasný, ale opředený tajemstvím – o tom, co se bude dít, věděli pouze vedoucí a rodiče. Rádcové dostali jediné instrukce: přijít připraveni na noční pochod tmou a spaní ve stanu.
V sychravé noci jsme do krosen sbalili oddílové stany, pořádně se oblékli a vyrazili do temnot v okolí Čejkovic. Cesta sychravou nocí nás vedla krajinou, kterou známe, ale která pod rouškou tmy vypadá úplně jinak. Během cesty jsme dělali zastávky k zastavení a zamyšlení. Vzpomínali jsme na uplynulý rok a na všechna dobrodružství, která jsme jako oddíl společně prožili. Napětí by se dalo krájet, protože nikdo z rádců stále netušil, kam naše kroky vlastně vedou.
Nakonec jsme se začali vracet zpět k obci. Naše cesta však neskončila doma v postelích, ale u našich kluboven. Zamířili jsme do přilehlého sálu Orlovny, kde začala druhá část noci. Abychom si zachovali pocit z divočiny, nepoužili jsme světla, ale pouze čelovky a svítilny. Za jejich svitu jsme přímo v sále postavili stany a vnitřek si parádně vyzdobili. Vznikla tak naprosto skvostná a útulná atmosféra, kterou v lese jen tak nezažijete.
Před samotným zalehnutím do spacáků jsme si ještě odskočili do našeho „oddílového biografu“. Napjatě jsme sledovali osudy mladé králičice – ambiciózní policistky ve městě plném zvířat. Pak už přišel čas zalehnout na kutě.
Ráno jsme nic nenechali náhodě. Jako správní turisté jsme po sobě všechno pořádně uklidili, sál zametli, sbalili stany a plní dojmů se vydali ke svým rodinám. Byla to noc, na kterou budeme v kronice rádi vzpomínat – noc plná tajemství, společných vzpomínek a netradičního táboření.
Aika
