Letošní tábor se zapsal do naší oddílové kroniky velkým milníkem. Oficiálně jsme totiž do života celého našeho oddílu uvedli zbrusu novou stejnokrojovou košili, na kterou jsme všichni nesmírně hrdí.

Cesta k tomuto okamžiku nebyla vůbec jednoduchá a trvala nám víc než rok. Hlavním motorem a největším impulsem pro nás byly opakované prosby našich mladších členů. Děti si jednotný, reprezentativní oddílový oděv moc přály, chtěly mít pocit sounáležitosti a nosit něco, co na první pohled ukáže, ke které partě patří. Věděli jsme však, že do toho nemůžeme jít bezhlavě. Ze zkušeností z minulosti jsme totiž přesně věděli, kudy cesta rozhodně nevede. Nechtěli jsme se vracet k řešením, která v oddílové praxi nefungovala, byla zbytečně předražená, neforemná a na pohled ani neudělala moc parády.

Museli jsme si samozřejmě poctivě prošlápnout pár slepých uliček a vyzkoušet několik vzorů, ale konečný výsledek nás doslova nadchnul. Podařilo se nám vyvzorovat a doladit parádní polokošili, která v sobě spojuje přesně to, co od moderního oddílového kroje čekáme. Materiál je lehký, prodyšný a příjemný na těle, takže se v něm děti neuvaří ani během horkých letních dnů, a zároveň střih působí velmi líbivě a elegantně při každém slavnostním nástupu.

Všechno na polokošili je náš vlastní originál, a to do posledního detailu včetně všech nášivek. Záměrně jsme se vyhnuli nepraktickým kovovým odznáčkům a plackám, které se při každé příležitosti zachytávaly za popruhy batohů, trhaly svetry nebo se věčně ztrácely v trávě. Všechny prvky jsou nyní pevné, trvanlivé a uzpůsobené skutečnému oddílovému životu v přírodě i ve městě.

Obrovskou třešničkou na dortu je pak to, že se nám podařilo stlačit celkovou cenu na méně než polovinu toho, s čím jsme se setkávali v minulosti. Máme tak k dispozici kvalitní, ryze náš kousek, který nezruinuje rodinné rozpočty a děti ho nosí s opravdovou hrdostí. A skvělá zpráva přichází i pro ty, na které se zatím nedostalo – hned na podzim začneme polokošile naplno připravovat a chystat i pro naše mladší členy, takže brzy budeme kompletně vyladění úplně všichni.

My jsme z nových polokošil nadšení – a co vy, jak se vám náš nový kroj líbí?

Aika

Letošní tábor byl nejen plný dobrodružství, ale také významných milníků pro náš oddíl – výrazně se nám totiž rozrostly řady držitelů Březových lístků!

Březové lístky jsou celorepublikovým hnutím a symbolem ocenění práce s dětmi a mládeží. Nejde o běžnou odměnu, kterou dostanete za splněný úkol; je to poděkování a uznání od ostatních za dobrovolnou činnost, obětavost, kamarádství a čas věnovaný oddílovému životu. Každý stupeň má svou váhu a nese v sobě kus poctivé práce pro druhé.

1. stupeň Březového lístku (zelený)

• Natálka Skočíková, Vojta Vyskočil a Lucie Moravanská – naši nejaktivnější rádcové, kteří jsou tahouny programu i skvělými vzory pro mladší členy.

• Tom Martinec – nesmírný talent našeho oddílu a velmi oblíbený rádce družiny Panterů.

• Anetka Škrobáková – srdcová a oblíbená rádkyně družiny Tygřic.

• Vadim Vyskočil – spolehlivý dospělák a obrovská opora celého našeho oddílu v zázemí i programu.

• Šárka Bohuslavová a Alča Uhrová – naše neocenitelné kuchařky, které se starají o to, aby nám na táboře nikdy nechyběla energie ani úsměv na tváři.

2. stupeň Březového lístku (světle modrý)

• Tomáš Herzán – za mnohaleté neocenitelné logistické služby pro naše tábory, výpravy a akce.

• Zdena Škrobáková – za dlouholetou, obětavou a laskavou péči o veškeré naše táborové bolístky v roli zdravotnice.

• Miroslav Hájek – neodmyslitelná opora našeho oddílu a věrný pomocník ve všech směrech, který při nás stojí po celou dobu naší existence.

• Kateřina Osičková – která už nějakou dobu náš oddíl mistrně vede a stará se chod družin a rádce.

3. stupeň Březového lístku (tmavě modrý)

• Zbyňa – ocenění si přivezl na přelomu července a srpna z Beskyd za své nasazení při letních dobrodružstvích, která daleko přesahují hranice Jihomoravského kraje.

Všem oceněným ze srdce gratulujeme! Všechny udělené lístky jsou již poctivě zapsány v celorepublikové evidenci a my máme obrovskou radost, že kolem sebe máme tolik obětavých lidí, kteří dělají náš oddíl tím, čím je. Díky, že vás máme!

Aika

Datum:  1.7. –  11.7. 2026

Letošní cesta na tábor započala již 1. 7. Tradičně jsme se shromáždili na parkovišti u kostela, kde se nám během krátké doby podařilo do autobusu naskládat všechny děti, jejich bagáž, potraviny i zbylé vybavení na program. Tomu říkáme úspěch! Došlo k finálnímu loučení a autobus vyrazil vstříc Bystřici pod Hostýnem.

Cesta utekla rychle. Rázem jsme se ocitli, i díky obětavosti řidiče, přímo v centru nádherného tábořiště uprostřed lesů. Jelikož se blížila bouřka (nakonec se nám vyhnula, uf), bylo třeba se ubytovat, vybalit, seznámit se s tábořištěm i mezi sebou a v neposlední řadě vytvořit týmy. Byly tři: růžoví Rufouni, žluté Hvězdičky a zelení Slizomilové.

Po večeři se stalo něco velmi podivného, jako by se jednalo o pouhý úryvek z filmu nebo sen. V tábořišti se znenadání zjevila loď – cizí, z jiné planety. Z ní vystoupily dvě bytosti, my lidé je nazýváme mimozemšťany. Představily se jako Lumi a Pixel z planety Křupkalon 7. Přátelsky nám sdělily, že se jim během letu vesmírem porouchalo vozidlo a jako nejbližší možné místo pro přistání se jim jevila naše Země. Poprosily nás o pomoc s opravou lodi, aby se mohly bezpečně vrátit domů – bylo třeba získat potřebné součástky a také Lunárii, palivo, které loď pohání. Děti také obdržely vajíčka, jež měly po celých deset dní strážit v hnízdečku před stanem (poslední den se jim vylíhl malý mimozemšťan).

Hned druhý den jsme se vydali prozkoumat okolí. Přilehlý les jsme využili hned k několika hrám. Tou nejoblíbenější se stalo tvoření týmových bunkrů a následná bojovka na obranu a útok – úkolem bylo dostat se k opevnění soupeře a postupně mu prasknout co nejvíce balónků, a k tomu zároveň ubránit ty svoje.

Pátek byl významným dnem. Náš Tom Martinec slavil 30. narozeniny! Ranní nástup se tedy nesl v duchu přání všeho nejlepšího. Dopoledne patřilo mimozemšťanům (většinu dne vždy prospali a ukázali se jen občas). Díky naší bystrosti, nebojácnosti a nezdolné povaze se jim podařilo dostat k prameni Lunárie. Tak získali tzv. první díl skládačky. K obědu své umění předvedly Šárka s Ráďou, jež připravily bramborové knedlíky plněné uzeným masem se špenátem. Byly tak výborné, že nezbyl ani drobek. Kouzlilo se i po poledním klidu. Z dětí se stali kouzelníci, kteří předváděli různé čáry a zaklínadla. Večer se nesl ve znamení tradičního zahajovacího táboráku.

První víkendový den znamenal celodenní výlet. Cílem se stal Hostýn. Cesta byla místy kvůli vedru náročná, ale my ji hravě zvládli. I díky skutečnosti, že nás přímo na kopec i zpět svezl autobus. Nahoře byl dětem umožněn rozchod, během kterého si mohly prohlédnout místo a nakoupit suvenýry. Výlet jsme zakončili návštěvou rozhledny a poté se pomalu vraceli zpět. Večer jsme zakončili každoročními sázkami na vedoucí, s tím rozdílem, že tentokrát soutěžili rádci!

Neděle byla o něco klidnější. Dětem byla poskytnuta odměna v podobě posunutého budíčku a soutěžení v oblíbené hře Gorodky. Tou se vždy nese spousta fandění a smíchu. Odpoledne jsme se věnovali finanční gramotnosti.

Další den jsme navázali procvičováním dovedností. Děti se naučily vázat uzly, rozdělávat ohně a budovat ohniště, zorientovat se v mapě pomocí buzoly a také ošetřit své vedoucí (najaté herce :D) při první pomoci. Po obědě se vyrábělo, a hlavně se nacvičovaly tanečky, jež byly poté představeny Lumimu s Pixelem. Před spánkem se promítala tematicky laděná pohádka – Konečně doma.

Po ranním nástupu se stala nemilá věc. Mimozemšťané, celí uřícení, přišli s hrozivou zprávou. Blíží se Zoltar, velmi silný záporák z vesmíru. Má v plánu uškodit každému, kdo se mu vplete do cesty… Mise ubránit tábor a Lumiho s Pixelem za každou cenu započala. Boj byl náročný, ke konci se už zdálo, že prohrajeme a Zoltar přece jenom ukradne všechny součástky a znemožní mimozemšťanům návrat domů… Avšak naše odhodlání a týmový duch byly silnější, podařilo se nám záporáka přemoci a vyhnat ho zpět, odkud přišel. Odpoledne už bylo méně dramatické. Čekala nás hra CDčka, aktivity zaměřené na spolupráci a táborák.

Dopolední program následujícího dne byl kompletně v režii rádců. Pro děti si připravili několik stanovišť, kde musely plnit nejrůznější úkoly – pohybové, dovednostní i vědomostní. Po obědě jsme si vyzkoušeli tzv. upcyklaci (přeměnu odpadu na nový produkt). Děti si mohly na památku vyrobit lampiony ze starých konzerv, náramky ze sáčků nebo také lapače snů. Stihlo se i táborové focení. A v noci, to se hrála hra!

Dne 9. 7. nás svou návštěvou poctila Kátina kamarádka Míša, která se věnuje králičímu hopu. Připravila si pro děti velmi zajímavou přednášku o tom, jaká jsou pravidla tohoto sportu, jak s králíčkem pracovat, co taková péče o králíčka obnáší apod. Na závěr jsme viděli i malou ukázku. Mimoto se hrály hry a podnikl se ještě jeden výlet do okolí, tentokrát k nedaleké vodě, kde bylo k nalezení plno lastur.

Poslední den došlo k vyvrcholení celé celotáborovky. Týmy úspěšně získaly všechny součástky a následně opravily loď Lumiho a Pixela. Ti jim na oplátku jako poděkování předali balíčky s upomínkovými předměty. Loučení bylo smutné, ale všichni byli rádi, že se mimozemšťané mohou vrátit domů. Odpoledne se už jen uklízelo a balilo.

Pro koho den nekončil, byla Lucinka s Natálkou, naše odvážné rádkyně, které čekal výsadek. Byly vysazeny kdovíkde a musely se vrátit zpět… Úspěšně se jim to povedlo!

Celý tábor byl slavnostně zakončen závěrečnou hostinou a táborákem, kde se děkovalo, hrálo na kytaru a zpívalo.

Ráno jsme se naskládali do autobusu, udělali si zastávku v ZOO Lešná a odpoledne se vrátili zpět do Čejkovic. Všichni jsme si tábor moc užili a nemůžeme se dočkat příštího roku, který bude mít na starost též Kuba Moravanský!

Děkujeme všem zúčastněným, návštěvám i těm, kteří se jakkoliv podíleli na hladkém průběhu tábora! Velké DÍKY Zbyňovi, Kubovi, Tomovi M. a Kátě, Šárce a Ráďovi, Tomovi H. a Alči, Zdeničce, Anetce, Vláďovi i všem rádcům, ceníme si vaší práce

P.S.: Tento příběh se opravdu stal, není to výplod naší fantazie ani fikce. Mimozemšťané existují! Mimo újmy z neustálého pokřikování na děti jsme po psychické stránce naprosto v pořádku

Káťa

Datum:  21.6. 2026

Datum: 21.5.-24.5. 2026

Po více než půlroce intenzivního plánování, ladění detailů a nedočkavého odškrtávání dnů v kalendáři jsme konečně sbalili lodní pytle a vyrazili. Letos padlo zásadní rozhodnutí: Sázavy už bylo dost, chtělo to změnu! Naší novou výzvou se stala řeka Otava. Pro některé z nás to byla premiéra, pro jiné známá hrdá řeka, ale pro všechny jedno velké nové dobrodružství.

Naše výprava odstartovala z Jižní Moravy. Cesta na západ byla dlouhá, a tak přišla vhod pauza na svačinu u Podolského mostu. Zatímco jsme doplňovali energii a kochali se nádherným výhledem na vodní nádrž Orlík, čekalo nás první velké překvapení – setkání s duchem kapitána Baltazara.

Tento bývalý pirát, který kdysi brázdil Středozemní moře, utekl se svým naloupeným pokladem až do českých zemí a usadil se právě na Otavě. Vinou svých starých kumpánů sice přišel o život, ale jeho duch tu zůstal. Nabídl nám pomoc s hledáním svého ukrytého bohatství, ovšem s podmínkou: cestou musíme splnit řadu náročných úkolů.

S hlavou plnou nadšení jsme dorazili do prvního kempu v Sušici, rychle rozbili tábor a zapálili první táborák. Oheň a kytara nám už všem strašně chyběly, takže jsme to u strun pořádně rozpálili! Noc hned u vody nám sice ukázala svou chladnou tvář, ale náladu nám to nevzalo.

Ráno začalo taktickým přesunem vozidel, aby na nás auta se stany a všemi suchými věcmi čekala v dalším kempu. Pak už přišel čas jít na věc. Převzali jsme lodě a na klidné hladině zopakovali vodáckou teorii i praxi.

Hned na úvod posíláme velkou gratulaci Lucce a Natce, kterým se podařilo „cvaknout“ téměř okamžitě po vyplutí. Nutno podotknout, že v tom byly dost nevinně. Letos jsme totiž poprvé vyměnili naše tradiční nafukovací lodě od Gumotexu za pevné plastové kanoe Samba. Rozdíl byl znatelný – lodě sice lépe jely, ale byly mnohem méně stabilní a sebemenší náraz od jiné lodi hrozil koupelí.

Po vysušení první posádky nás čekala dlouhá 16 km plavba do Horažďovic. Sluníčko pálilo jako blázen a na mnoha místech bylo vody tak málo, že jsme museli lodě korytem přetlačit. Večer v kempu patřil zaslouženému odpočinku, dalšímu táboráku a o poznání teplejší noci.

Sobota slibovala ten nejzáživnější úsek. Když pomineme neúprosné slunce a nekonečné „oleje“, kde voda netekla a člověk musel makat za své, stálo to stoprocentně za to. Zdolali jsme spoustu jezů!

Největší adrenalin nás čekal na jezu ve Svatém Poli. Divoký proud a pohled na vodáky před námi, kteří se tam ošklivě cvakli a my jim pomáhali z vody, vzbudil v mnoha našich řadách respekt. Na vodě platí jasné pravidlo: kdo si netroufá, nemusí. Není to žádná ostuda. O to větší respekt patřil těm, kteří jez úspěšně spluli „bez ztráty kytičky“. Z mladších členů našli odvahu jen Vojta, Natka a Barča V., která s námi byla na akci úplně poprvé. Klobouk dolů!

Divoké místo jsme využili i k tréninku bezpečnosti – zkoušeli jsme práci s házečkou (záchranné lano v pytlíku pro tonoucího). Cestou do Katovic jsme pak pokořili další dobrodružné jezy. Oproti Sázavě bylo super, že jich bylo mnohem více splavných, v čemž nás plastové Samby, které vydrží opravdu hodně, podržely.

Během dne se ukázala i kreativita našich lidí. Naše Vája na pozici háčka chytila takové tempo a pohybovou energii, že své zadácké Lucce ujela korytem řeky o dobré desítky metrů dál – a to hned dvakrát! Nebyla to ani tak chyba Váji, jako spíš daň za to, že Lucka na mělčině loď odlehčovala, pořádně ji neudržela a loď jí s Vájou prostě uplavala, jakmile ucítila hloubku.

Do kempu v Katovicích jsme dopluli unavení a vysílení. Slunce nás líně doráželo, takže neustálé pití a hroznový cukr do kapsy byly povinnou výbavou. Sprcha a teplá večeře nás ale vrátily do hry.

Večer u táboráku přišlo velké finále. Rozdaly se poslední diamanty za denní soutěže a kapitán Baltazar nám poslal souřadnice k pokladu. Najít ukrytou truhlu dalo v temném kempu práci, ale odměna stála za to! Vítězný tým si odnesl zlaté medaile, ale zkrátka nepřišli ani ostatní. Skvělého týmového ducha podtrhla i speciální vodácká trička, která jsme si nechali vyrobit, abychom od prvního dne ladili. Budou nám tuhle plavbu navždy připomínat.

V neděli už se na vodu nešlo. Čekalo nás balení a mistrovská disciplína – naskládat celou tu hromadu věcí zpět do aut. Oficiálně prohlašujeme, že po tomhle víkendu máme všichni o krok blíže k medaili z Tetrisu.

Před dlouhou cestou domů jsme ještě navštívili monumentální hrad Rábí, kde jsme obdivovali jeho mohutné hradby. Tam jsme také napsali tajné pohledy – každý napsal vzkaz, hodil ho do schránky a nikdo netuší, od koho mu pohlednice do schránky vlastně dorazí. Bude to milé překvapení.

Domů na Jižní Moravu jsme po čtyřhodinové cestě dorazili zničení, unavení, ale maximálně spokojení. Otava nás prověřila, stmelila a ukázala nám, že náš oddíl má prostě skvělou partu.

Na příští vodě AHOJ!

Zbyňa

Datum: 26.4. 2026

V neděli 26. dubna jsme pokračovali v naší letošní velké misi – v intenzivním výcviku mladších vedoucích, kterým u nás neřekneme jinak než rádcové. Zatímco loni jsme objevovali nová místa a testovali limity se staršími členy, letos převzala pomyslnou štafetu tato mladá krev. Naším cílem se stal ferratový park nedaleko Brna, který svou rozlohou a širokou nabídkou zajištěných cest dokáže dokonale uspokojit i ty nejnáročnější nadšence do skalních dobrodružství.

Během dne jsme se postupně propracovávali přes různé typy překážek. Začali jsme od těch snazších na zahřátí a postupně se propracovali až k těm technicky i psychicky nejnáročnějším. Skutečnou zkouškou odvahy byl tzv. nepálský most – v podstatě pochozí lano natažené desítky metrů nad hlubokou roklí. Za přísných bezpečnostních podmínek, kdy se člověk jistí za další lana v úrovni ramen, bylo úkolem překonat zhruba stometrovou vzdálenost na druhou stranu.

Hrdinky dne: Obrovský přírodní talent a neochvějný morál pro tyto adrenalinové zážitky ve výškách předvedly Anetka Dolinajcová a Nellka Truksová.

Holky se nezalekly vůbec ničeho – dokonce ani obrovské lanovky (zipline), která se táhne v délce stovek metrů a ve výšce desítek metrů nad celým adrenalinovým parkem. S naprostou neohrožeností se zacvakly na kladky a sjely celou trasu. A že to byla jízda, panečku!

Všichni naši rádcové ukázali, že mají pro strach uděláno a že se na ně v budoucnu budeme moci na skále stoprocentně spolehnout. Už teď se všichni těšíme na naši další návštěvu tohoto skvělého parku!

Zbyňa

Datum: 18.4. 2026

V sobotu 18. dubna jsme se v komornějším složení vydali na náš oblíbený slaňovací polygon. Hlavním cílem tohoto dne bylo předávání zkušeností a praktický výcvik, neboť v letošním roce klademe velký důraz na přípravu mladších vedoucích. Právě oni totiž jednou převezmou pomyslnou štafetu a budou pokračovat v naší činnosti, až my starší předáme své funkce.

Díky menšímu počtu účastníků jsme se mohli každému věnovat naprosto individuálně. Podrobně jsme natrénovali hned několik způsobů slanění – od klasické osmy až po práci s kyblíkem. Každý z přítomných si mohl všechny techniky vyzkoušet dostatečněkrát v praxi, dokud si jimi nebyl stoprocentně jistý.

Bezpečnost na prvním místě: Samozřejmou a nezbytnou součástí výcviku byla detailní teoretická průprava o bezpečnosti práce ve výškách. Každý účastník si kromě samotného sestupu vyzkoušel také jištění svého kamaráda. Lezec byl v každém okamžiku stoprocentně zajištěn, čímž jsme naprosto minimalizovali jakékoli riziko pádu.

Na závěr dne nám stoprocentně vyšlo i počasí. Náročný, ale vydařený výcvik jsme proto zakončili tak, jak se na správnou partu sluší – zapálili jsme táborák, opekli špekáčky a užili si společný den.

Zbyňa

Datum:  21. 2. 2026

pořádal turistický oddíl Temple Cor tradiční promítání, které se tentokrát uskutečnilo v prostorách místní knihovny v budově ZŠ, za což patří velké poděkování paní Ritterové, která nám velmi ochotně vyšla vstříc. Celou kulturní událost jsme pojali do nejmenších detailů, takže každý návštěvník obdržel před vstupem do kinosálu vstupenku, kterou u vchodu zkontroloval další z pořadatelů, a poté si již všichni našli svá místa. Před samotným promítáním nám uvaděči Nellka a Miky sdělili důležité informace k pobytu v knihovně a jménem celého oddílu poděkovali paní Ritterové. Pak už jsme se všichni ponořili do napínavého světa zvířátek ve filmu Zootropolis 2. Po skončení filmu proběhlo sčítání návštěvníků a společné skupinové focení na památku. Děkujeme všem účastníkům, byla to opravdu super akce.

Zbyňa