Datum: 24.3.2024
Dne 24. 3. 2024 jsme se vydali do koncentračního a vyhlazovacího tábora v Osvětimi, který byl v provozu během 2. světové války na území Polska. Ráno nás čekalo opravdu brzké vstávání ( 3:00) a následně cesta do Brna, odkud jsme jeli autobusem do Polska, ale i tak jsme si únavnou cestu hravě zvládli.
Počasí při naší prohlídce tábora se střídalo opravdu rychle, svítilo slunce, ale především pršelo, sněžilo a dokonce padaly i kroupy. Díky tomuto, ne moc příznivému počasí jsme se dokázali o to více vcítit do celkové smutné a pochmurné atmosféry celého nešťastného místa.
Tábor fungoval od června 1940 do ledna 1945. Byl založen Němci na okupovaném Polsku, sloužil k vyhlazování především Židů. Tábor se postupem času rozrůstal a na svém vrcholu v létě 1944 pokrýval asi 40 km čtverečních. Potíže, které vznikly s provozováním tak velkého táborového komplexu vedly k jeho rozdělení na tři tábory. Podmínky v Osvětimi byly opravdu nepředstavitelné. I cesta tam byla dost namáhavá, trvala 48h ve voze pro dobytek, kde byli lidé nacpaní na sebe. Po příjezdu následovala selekce podle práce schopnosti, kdo neprošel, byl vražděn.
Těmi, kteří touto selekcí neprošli, byly těhotné ženy, děti, nemocní, postižení, staří a vyčerpaní. Ostatní, kteří práce schopní byli, dostali označení čísly. Den v táboře začínal velmi brzy v létě 4:30 h a v zimě v 5:30 h. Po prověření vězeňského počtu odcházeli na několikahodinovou práci, z které se vraceli až před setměním. Byla zde špatná hygiena, nebo téměř žádná, proto se zde vyskytovaly vši nebo nemoci jako tyfus. Jejich strava byla také nedostatečná, proto zde lidé také často umírali kvůli nedostatku jídla.
O život zde přišlo 1,1 milionu mužů, žen a dětí, především Židů, ale také Poláků, Romů a spoustu dalších národností. Téměř 90tisíc Židů bylo usmrceno v plynových komorách hned po příjezdu.
Prostory tábora aktuálně slouží jako muzeum a památka. Je důležité si připomínat historii, i když je smutná, aby se tohle už neopakovalo.
Terka
