Datum: 8.11. – 10.11. 2024
Již podruhé jsme se vydali do Dračích hor.
Již několik týdnů předem nám chodily do oddílu na družinovky vzkazy od tajemného Stopaře. Prosil nás v nich o pomoc a také napsal něco málo o Dračích horách samotných… Věděli jsme, že oblast Dračích hor je velice tajemná, mnohdy neprobádaná a že se tam dějí podivné věci.
Přesné pokyny dostali jenom naši rodičové. My ostatní jsme věděli pouze co si zabalit a kdy a kde být na sraze odjezdu.
Naše dobrodružné putování započalo v pátek v podvečer na vlakovém nádraží v Hodoníně. Tam jsme dostali další zprávu, ve které byly lístky na vlak, který nás odvezl až do obce Javorník nad Veličkou. Tam jsme pak měli za úkol stoupat tmou do kopců Filipova údolí.
Ještě, že nás cestou potkal Tom, který nám vezl nějaké zásoby a pomohl těm nejmenším (anebo těm co nám s batohem neustále padali :-D) s krosnami.
Pořádně jsme si oddechli, když jsme zjistili, že budeme spát v připravené chatě. Že je tam zatopeno… No i když vlastně to bylo taky tajemné… Tom nám nezatopil i když tam byl dříve než my. Opět to byla práce Stopaře. Ještě v noci děti objevily vzkaz, ve kterém se dozvěděly co je další den čeká. Byly to uzly, šifry, topografie a mnoho dalšího. Měli za úkol ráno vzbudit vedoucí pěknou písničkou. A volba Jožina z Bažin byla opravdu nezapomenutelná. Dopoledne jsme se tedy věnovali opakování a tréninku hlavně co se týče topografie. Začínáme totiž v oddíle pracovat se souřadnicovým systémem UTM (taková ta růžová čísla na okrajích map, díky kterým dokážeme pomoci GPS zobrazovače určit naši přesnou polohu na mapě bez toho abychom použili mapy.cz)
Odpoledne jsme se vydali tedy dle pokynů Stopaře do kopců. Více o dalším putování a průběhu bohužel zveřejnit nemůžeme…Do Dračích hor pojedeme i za rok a některé informace musí zůstat v režimu utajení. Nechceme, aby se z Dračích hor stala turistická atrakce a rádi bychom aby jejich malebnost, nenarušily davy turistů….
Co můžeme však zveřejnit je, že jsme si opekli výborný špekáček na vlastnoručně zbudovaném ohništi, které jsme pak perfektně rozložili a zamaskovali. Ti starší navštívili Dračí průsmyk, kde to bylo opravdu velice dobrodružné. U některých jsme objevili skrytý talent pro kaskadérské kousky… Že Vájo?
Zpět na chatu jsme se vrátili až za tmy. Byli jsme rádi, že si můžeme odpočinout. Opět Káťa zabodovala a to přípravou večeře. Pořádně jsme si pochutnali.
Večer jsme si povídali u krbu o tom, co nás v oddíle v blízké i vzdálenější budoucnosti čeká, když v tom nám někdo zabušil na okenici…
Přišel Stopař, poděkoval nám za naši udatnost odpoledne a dokonce jsme získali i upomínkové předměty. A taky každý dostal pravý Dračí zub na památku našeho udatného putování.
V neděli ráno jsme pouklízeli a ještě stihli provětrat náš velice oblíbený psychomotorický padák u kterého se vždycky pořádně nasmějeme. A pak jsme vyrazili do údolí (a pak zase do kopce) na vlak.
A jak to bude s Dračími Horami dál? Již teď můžeme říct, že za rok se zase vydáme na již 3. ročník. Pojedeme na stejné místo? Budou jiné úkoly? Dost možná.
Bude se na co těšit každopádně.
Děkujeme, všem manželkám, přítelkyním a maminkám za pořádnou dávku buchet. Jmenovitě: děkujeme Zdeni, Ali, Nino!
