Datum: 21.5.-24.5. 2026

Po více než půlroce intenzivního plánování, ladění detailů a nedočkavého odškrtávání dnů v kalendáři jsme konečně sbalili lodní pytle a vyrazili. Letos padlo zásadní rozhodnutí: Sázavy už bylo dost, chtělo to změnu! Naší novou výzvou se stala řeka Otava. Pro některé z nás to byla premiéra, pro jiné známá hrdá řeka, ale pro všechny jedno velké nové dobrodružství.

Naše výprava odstartovala z Jižní Moravy. Cesta na západ byla dlouhá, a tak přišla vhod pauza na svačinu u Podolského mostu. Zatímco jsme doplňovali energii a kochali se nádherným výhledem na vodní nádrž Orlík, čekalo nás první velké překvapení – setkání s duchem kapitána Baltazara.

Tento bývalý pirát, který kdysi brázdil Středozemní moře, utekl se svým naloupeným pokladem až do českých zemí a usadil se právě na Otavě. Vinou svých starých kumpánů sice přišel o život, ale jeho duch tu zůstal. Nabídl nám pomoc s hledáním svého ukrytého bohatství, ovšem s podmínkou: cestou musíme splnit řadu náročných úkolů.

S hlavou plnou nadšení jsme dorazili do prvního kempu v Sušici, rychle rozbili tábor a zapálili první táborák. Oheň a kytara nám už všem strašně chyběly, takže jsme to u strun pořádně rozpálili! Noc hned u vody nám sice ukázala svou chladnou tvář, ale náladu nám to nevzalo.

Ráno začalo taktickým přesunem vozidel, aby na nás auta se stany a všemi suchými věcmi čekala v dalším kempu. Pak už přišel čas jít na věc. Převzali jsme lodě a na klidné hladině zopakovali vodáckou teorii i praxi.

Hned na úvod posíláme velkou gratulaci Lucce a Natce, kterým se podařilo „cvaknout“ téměř okamžitě po vyplutí. Nutno podotknout, že v tom byly dost nevinně. Letos jsme totiž poprvé vyměnili naše tradiční nafukovací lodě od Gumotexu za pevné plastové kanoe Samba. Rozdíl byl znatelný – lodě sice lépe jely, ale byly mnohem méně stabilní a sebemenší náraz od jiné lodi hrozil koupelí.

Po vysušení první posádky nás čekala dlouhá 16 km plavba do Horažďovic. Sluníčko pálilo jako blázen a na mnoha místech bylo vody tak málo, že jsme museli lodě korytem přetlačit. Večer v kempu patřil zaslouženému odpočinku, dalšímu táboráku a o poznání teplejší noci.

Sobota slibovala ten nejzáživnější úsek. Když pomineme neúprosné slunce a nekonečné „oleje“, kde voda netekla a člověk musel makat za své, stálo to stoprocentně za to. Zdolali jsme spoustu jezů!

Největší adrenalin nás čekal na jezu ve Svatém Poli. Divoký proud a pohled na vodáky před námi, kteří se tam ošklivě cvakli a my jim pomáhali z vody, vzbudil v mnoha našich řadách respekt. Na vodě platí jasné pravidlo: kdo si netroufá, nemusí. Není to žádná ostuda. O to větší respekt patřil těm, kteří jez úspěšně spluli „bez ztráty kytičky“. Z mladších členů našli odvahu jen Vojta, Natka a Barča V., která s námi byla na akci úplně poprvé. Klobouk dolů!

Divoké místo jsme využili i k tréninku bezpečnosti – zkoušeli jsme práci s házečkou (záchranné lano v pytlíku pro tonoucího). Cestou do Katovic jsme pak pokořili další dobrodružné jezy. Oproti Sázavě bylo super, že jich bylo mnohem více splavných, v čemž nás plastové Samby, které vydrží opravdu hodně, podržely.

Během dne se ukázala i kreativita našich lidí. Naše Vája na pozici háčka chytila takové tempo a pohybovou energii, že své zadácké Lucce ujela korytem řeky o dobré desítky metrů dál – a to hned dvakrát! Nebyla to ani tak chyba Váji, jako spíš daň za to, že Lucka na mělčině loď odlehčovala, pořádně ji neudržela a loď jí s Vájou prostě uplavala, jakmile ucítila hloubku.

Do kempu v Katovicích jsme dopluli unavení a vysílení. Slunce nás líně doráželo, takže neustálé pití a hroznový cukr do kapsy byly povinnou výbavou. Sprcha a teplá večeře nás ale vrátily do hry.

Večer u táboráku přišlo velké finále. Rozdaly se poslední diamanty za denní soutěže a kapitán Baltazar nám poslal souřadnice k pokladu. Najít ukrytou truhlu dalo v temném kempu práci, ale odměna stála za to! Vítězný tým si odnesl zlaté medaile, ale zkrátka nepřišli ani ostatní. Skvělého týmového ducha podtrhla i speciální vodácká trička, která jsme si nechali vyrobit, abychom od prvního dne ladili. Budou nám tuhle plavbu navždy připomínat.

V neděli už se na vodu nešlo. Čekalo nás balení a mistrovská disciplína – naskládat celou tu hromadu věcí zpět do aut. Oficiálně prohlašujeme, že po tomhle víkendu máme všichni o krok blíže k medaili z Tetrisu.

Před dlouhou cestou domů jsme ještě navštívili monumentální hrad Rábí, kde jsme obdivovali jeho mohutné hradby. Tam jsme také napsali tajné pohledy – každý napsal vzkaz, hodil ho do schránky a nikdo netuší, od koho mu pohlednice do schránky vlastně dorazí. Bude to milé překvapení.

Domů na Jižní Moravu jsme po čtyřhodinové cestě dorazili zničení, unavení, ale maximálně spokojení. Otava nás prověřila, stmelila a ukázala nám, že náš oddíl má prostě skvělou partu.

Na příští vodě AHOJ!

Zbyňa