Datum: 24.7.-26.7. 2026

Letos jsme v našem oddíle zavedli nový druh akce, ze kterého se, jak pevně doufáme, stane krásná nová tradice. Čundr 2026 jsme totiž pojali jako výpravu čistě pro dospělé chlapy z našich řad.

Sestava byla sice trošku „přetomovaná“ – vyrazili tři Tomové a jeden Zbyňa –, ale na souhře to vůbec neubralo ani kapku. Naopak! Už dlouho jsme perfektně sehraný tým, což se na náročné trase rychle potvrdilo.

Všechno to začalo v pátek 24. července 2026. Část výpravy vyrazila vlakem z Hodonína, další člen z Oslavan, a cíl byl jasný: vzdálený Klokočov v Moravskoslezském kraji. Místní vlaková zastávka leží v údolí několik kilometrů pod samotnou obcí, takže jsme ještě před stmíváním vzali batohy a pustili se do kopců. Cesta to byla věru náročná – prudký kopec a lesní pěšina plná nemilosrdných kopřiv. Odměnou nám však byl odpočinek na louce nad lesem s nádherným západem slunce.

Do Klokočova jsme dorazili už za šera. Abychom byli na cestách dobře vidět, vybavili jsme krosny lightsticky a začali sestupovat do údolí, kde se vine řeka Odra.

Naše první zastávka byla v Kempu Hadinka, kam jsme dorazili po desáté večerní. K naší velké radosti měla přilehlá restaurace ještě otevřeno! Doplnili jsme tekutiny a povečeřeli skvělé řízky, tousty a stripsy s vynikajícím dipem, které pro všechny s předstihem připravil Tom M.

Původní plán nocovat pod širákem přímo na Hadince jsme lehce po půlnoci přehodnotili. Energie bylo dost, a tak jsme se rozhodli potáhnout trasu ještě o kus dál. Pochod noční krajinou za svitu červených světel čelovek byl pro nás všechny skvělým zážitkem. Cestou jsme úspěšně zdolali i dva brody přes křižující Odru.

Okolo půl druhé ráno jsme dorazili na známé místo – na louku, kde jsme před lety vařili táborový guláš během celodenní výpravy. Po další Tomově svačince jsme rozvěsili hamaky a uléhali s pocitem správného dobrodružství.

Sobotní ráno nás přivítalo slunečným počasím. Společně jsme si připravili snídani v podobě skvělé rajské polévky, sbalili krosny a vyrazili dál podél Odry. Cesta byla velmi malebná, vedla po lesních pěšinách přes několik dětských táborů, takže jsme se se zájmem podívali, jak to na jiných táborech vypadá (a máme inspirace na naše vlastní budoucí tábořiště).

Naší další zastávkou bylo poutní místo Maria ve Skále s velkou sochou Panny Marie zasazenou do obrovského břidlicového masivu. Napustili jsme si léčivou vodu z oblíbeného pramene a po kofeinové vzpruze v nedalekém hotelu nás čekal nejnáročnější výšlap víkendu – prudký kopec nahoru do městyse Spálov. S těžkými batohy a stoupajícím převýšením museli i starší členové výpravy sáhnout na dno sil a dali jsme několik pauz, abychom to v pořádku udýchali.

Odměnou nám bylo vřelé přivítání, studená osvěžující voda v bazénu a káva u rodiny Juřicových (blízkých přátel rodiny Škrobákových). U Juřiců jsme si složili krosny, trochu se hodili do gala a vyrazili na Spálovské hody.

Ty probíhají úplně jinak, než jsme zvyklí z Moravy – folklor byste tu hledali marně. V zámecké zahradě stálo velké pódium s živou hudbou a na přilehlé louce probíhal bohatý doprovodný program (např. ukázka výcviku psů od mistryně Evropy). Líbilo se nám zapojení obce – každý spolek v téhle cca 850členné obci měl svůj úkol. Hasiči grilovali vynikající makrely, fotbalisté vařili guláš s klobásami a mládež se starala o děti. dokonce jsme objevili i stánek s moravským vínem od vinaře z okolí Čejkovic! Zlatým hřebem programu bylo taneční vystoupení Peťky Juřicové a její skupinou Kobry, které sklidilo obrovský potlesk nejenom od nás.

Po vystoupení jsme vyzvedli krosny a zamířili za vesnici utábořit se. Cestou jsme si ještě prohlédli Ballerův mlýn, kde jsme navázali družbu s odvážnou Karolínou z Lipníka nad Bečvou, která se do kopců vydala na čundr i se svou fenkou československého ovčáka Betynou. Přidala se k nám a u táboráku jsme při opékání strávili skvělý večer. Jako památku na tento vydařený den převzal každý účastník u ohně parádní pamětní plaketu.

Nedělní ráno nás vzbudilo pořádným horkem, takže vidina koupání v lomu v Olšovci byla víc než lákavá. Abychom stáhli časový skluz z hodování, přiblížila nás Peťka autem do Partutovic. Zdejší fotogenický mlýn i kiosek se skvělou gastronomií sice měly zrovna zavřeno, ale z minulosti víme, jak výborně tu vaří.

Odtud jsme došli zbývající část cesty pěšky do Olšovce. Místní zatopený lom byl jako z pohádky – průzračná, čistá voda a krásné prostředí. Uvařili jsme si společný oběd (svíčková, vepřový guláš a cikánská pečeně chutnaly po námaze neskutečně), skvěle si zaplavali a pak už v hamakách odpočívali a čekali na autobus do Hranic na Moravě.

Z Hranic jsme přejeli do Přerova, kde jsme si dali ještě poslední společné jídlo. Zde se odpojit Tom H., který pokračoval na Brno, zatímco Zbyňa, Tom M. a Tom Š. zamířili směrem na Hodonín.

Suma sumárum: Domů jsme dorazili v neděli večer. Celkové skóre ukázalo přes 38 kilometrů s plnou polní v nohách a necelých 130 vystoupaných pater. Bylo to fyzicky náročné, ale vrátili jsme se sice unavení, ale maximálně spokojení a plní skvělých chlapských zážitků.

První ročník se vydařil na jedničku!

Zbyňa