Datum akce: 5.4.-7.4.2019

V pátek 5. dubna v 16:15 se naši skauti napříč družinami sešli na vlakovém nádraží v Čejči, kde jsme zahájili výpravu do Bílých Karpat na chatu Kristýnu.

S výbornou náladou jsme nastoupili na motorový vláček směr Hodonín, kde jsme přestoupili směr Veselí nad Moravou poté Velká nad Veličkou abychom po třetím přesedání konečně vystoupili v cíli…tedy alespoň železniční části naší výpravy.

Z Javorníku jsme vyrazili na pochod dobrých 5,5km malebnou cestou kolem Hrubého potoka, které se jmenuje Filipovské údolí. Cestu jsme si krátili hraním her. Cestou jsme narazili i na krásného mloka skvrnitého, která se nám připletl pod nohy. S ústupem „známek civilizace“ a padajícím šerem jsme se blížili našemu cíli – chatě Kristýně. V údolí padá tma rychle a tak nás z dálky vítalo teplé světlo vyzařující z okna klubovny.

Na chatě už se topilo, protože zde na nás čekali už kamarádi Tom a Karča.

Povečeřeli jsme ze svých zásob nesených na zádech, proběhla nutná hygiena a večer se v skromných (zejména po stránce elektrické energie) promítala úžasná a hlavně skautská pohádka „Vzhůru do oblak.“ Potom už jen rychlý nástup a večerka.

Ráno, po rozcvičce, snídani a neodmyslitelné hygieně následoval program v režii Padafky . Dopoledne tak uteklo jako voda a po obědě jsme se vybrali na výpravu k rozhledně Drahy, což obnášelo dalších 5km chůze tam a 5km zpět. Kousek za rozhlednou jsme si pak udělali malý táborák k opečení zasloužených špekáčků. Z osobní zkušenosti vám mohu místopřízežně sdělit, že tak brilantně rekultivované ohniště jaké po nás zbylo jsem ještě neviděl. Zbyňa je machr a tak jsme se s čistým svědomím mohli vrátit na naši základnu.

Tady jsme se, ostatně jako předchozí den, rozdělili na skupiny a plnili různé úkoly. Od přípravy večeře, úklid, až po soutěž při které jsme se hodně pobavili.

Tohoto večera se rozhodně neponocovalo a po čtení z knihy „Skautské století“ šli všichni rádi spát.

Neděle začínala podobně jako předchozí den, jen se pozvolna přenesla v balení a úklid chaty. Služba v kuchyni nám připravila vynikající párky v rohlíku a tak jsme se mohli vydat na cestu zpět do Javorníku, kde jsme tentokrát sedli na vlak který nás svezl přímo do Hodonína. Tady jsme vyplnili čekání na rychlík do Zaječí hraním oblíbené hry „cukr, káva, limonáda…“ a pak už se jelo. V Zaječí ještě jeden přestup a už jsme byli zpět v Čejči plní dojmů, krásných vzpomínek a s dobrými 20km v nochách.

Už teď se těším na další výpravu!

Jimi