Datum akce: 2.8. – 13.8. 2021
Letos nás nečekal jen jeden tábor, ale hned dva, souběžně běžící. Vodácký se konal na Dalešické přehradě. Tento tábor byl určený hlavně starším dětem. Čekalo nás nové neprozkoumané tábořiště, se kterým jsme se prvních pár dnů seznamovali stejně jako s ovládáním lodí. Děti byly rozděleny do tří flotil, z toho každá měla dva kormidelníky. Čili každá flotila měla dvě lodě a dvě posádky. Měli jsme tedy celkem šest lodí a na dalších pluli naši obratní vedoucí.
V prvních dnech jsme si tedy užili vody hodně. Buď té, na které jsme se plavili, nebo té co nám kapala na nos. Ale nic z toho nás neodradilo, protože nepsaným jedenáctým bodem skautského zákona je: “Skaut je nepromokavý“.. Počasí bylo tedy velice divoké, jeden den vedoucím bouřka vyplavila tepee tak, že ohniště bylo plné vody. Naštěstí si s tímto velice dobře poradil Honza a dokázal zapálit oheň v naprosto mokrém prostředí.
Děti dále sbíraly táborové mince za různé soutěže v celotáborové hře která se jmenovala: „Vodní olympijské hry“ a na konci tábořiště si mohly za tyto peníze vydražit různé předměty, od lékárničky přes sluneční brýle až po nealkoholický koktejl. Každý večer nás čekalo poděkování ostatním formou korálku. Děti měly prostor poděkovat ostatním za to, jak se celý den chovaly nebo pomáhaly.
Jeden den jsme dokonce přespávali na pustém ostrově, kam jsme dopluli večer na lodích a spali mezi stromy v hamakách. Další dny jsme se věnovali odborkám (něco jak bobříci) jako např. záchranář, vodák, obřadník, trosečník, zdravotník a další. Každý si mohl vyzkoušet například volání sanitky. Nebo převracení raftu, který se za normální situace skoro nedá převrátit. Ale zvládl to každý! Byli jsme opravdu pyšní.. Ale jedním z nejtěžších úkolů si prošel rover Honza. Ten musel strávit dva dny mimo tábořiště jen s tím, co měl po kapsách, ale velkou skautskou výzvu zvládl bravurně. Vzhledem k situaci ohledně koronaviru probíhal tábor s několika omezeními. Tak jako minulý rok, bylo nutné několikrát denně dezinfikovat převážně jídelny, toalety i další prostory.
Tábořiště bylo uzavřeno veřejnosti, a i my jsme se museli vyhýbat veřejným místům. Jelikož jsme měli vodácký tábor, tak nám to ale nevadilo a často jsme vypluli na výlet po vodě. Nebo například došlo k propojení obou táborů jak v Nové vsi tak v Dalešicích a jeden den jsme si to užili společně, kdy nám Ivka připravila program, který propojil obě témata táborů.
Tradiční součástí našeho tábora je i mše, která proběhla za zpřísněných hygienických podmínek. Letos si skautským slibem prošlo několik světlušek a vlčat, ze kterých už se stali skautky a skauti a můžeme se společně těšit na další a mnohem záživnější akce, protože se jim tímto rozšiřují i příležitosti. Slib samotný probíhal na nedalekém ostrově s tajemnou, noční atmosférou a slibovým ohněm. Rádci nám slibující poodváželi na lodích k ostrovu, kde si je oddílový rádce už organizoval. Nervozita šla cítit celým ostrovem, ale každý z nich to skvěle zvádl.
Na konec bych jen dodal: „Hořela hruška hořela“.. dál už to ale všichni tábornici jistě znají….
Nikča a Marián „Kewin“ Poláček
